doktorpukavec.com — neděle 6. září 2026

Přátelé, dnes je neděle a my si na stůl nepoložíme jednu ranní snůšku, nýbrž celý týden. Doktor Vajíčko totiž jednou týdně vaří z toho, co za sedm dní nasbíral, takový přehledový guláš — jmenuje se to „Co týden dal“ — a my do něj dnes zajedeme naběračkou.

A hned na začátku vám musím zkazit radost, pokud jste čekali popravu. My tu totiž nepopravujeme, my prosvěcujeme — a když prosvítíme, řekneme i to, co prosvítí načisto.

Nejdřív jedna spravedlivá věc

Za celý ten týden — pět všedních dní, do kterých jsme viděli — prošlo přehledem kolem stovky tvrzení. A víte, kolik z nich se ukázalo jako holá nepravda?

Ani jedno.

Ne, nepřeslechli jste se. Nula. Třicítka tvrzení se dala doložit a stála jak zeď. Něco přes dvě desítky se doložit nedalo ani tak, ani tak — a o těch mlčíme, protože „nevím“ není totéž co „lež“, a kdo si to plete, dělá přesně to, co vytýkáme jemu. A pak tu byly tři věty, které nebyly nepravdivé, a přesto vás odnesly o kus jinam, než kam ukazovala fakta. O těch si dnes povíme.

(A hned malými písmeny to poctivé „ale“: počítáme jen tu část kanálu, na kterou kdokoli dohlédne zadarmo. Zhruba třetina měsíce je za placenou zdí a tam nevidíme. Takže tohle je vysvědčení veřejné části, ne celého žáka.)

Ale to vysvědčení chci říct nahlas, protože bez něj by zbytek nebyl fér: pan doktor tenhle týden nelhal. Zapamatujme si to, než rozsvítím tu lampu pořádně.

Devět z deseti baterií? Otočme ten pytel

Nejsilnější věta týdne zněla zhruba takhle: baterie do elektromobilů jsou prakticky celé z Číny — přes devadesát procent, a u některých součástek dokonce kolem sedmadevadesáti. Bez Číny prý zhasneme.

A teď dávejte pozor, protože tady se nelže. Tady se jen mele.

Představte si vesnickou ulici. Na jednom konci stojí mlýn — melou se v něm zrna na mouku. Na druhém konci pekárna — z mouky se peče chleba. Je to jeden řetězec: pole, mlýn, pekárna, váš stůl. Ale jsou to dvě různá řemesla a dvě různá čísla. Můžete být pánem skoro všech mlýnů v kraji, a přitom mít jen dvě pekárny ze tří. Mlýn není pekárna. Mouka není chleba.

A pan doktor udělal tohle: přišel k mlýnu, napočítal, že skoro devět z deseti pytlů mouky pochází z jedné ruky — a tu cedulku pak přišpendlil na regál s hotovými bochníky.

Protože ono to devadesátiprocentní číslo opravdu existuje — a dokonce i těch sedmadevadesát. Jenže obojí platí pro mlýn, ne pro pekárnu. U surovin a komponent — u rafinace grafitu, u výroby anod — Čína skutečně ovládá kolem devadesáti až pětadevadesáti procent. Tam to číslo bydlí. To je ta drť a čištění, ze kterých se baterie teprve skládá. Mouka.

Ale kdo skládá hotové baterie do aut, toho měří jiná čísla. Za loňský rok kolem dvou třetin světového trhu, u starší a širší míry výroby z roku 2022 čtyři pětiny. Čísla mají zdroje — jihokorejskou analytickou firmu a studii pro Evropský parlament, dvě nezávislé ruce. To je pekárna. A tam devadesát sedm procent nesedí.

Pan doktor vzal cedulku z mlýna a přišpendlil ji na regál pekárny. Číslo je pravé. Jen visí u špatného pultu.

A teď to důležité, ať nejsme jako on

Někdo by mě teď rád chytil za slovo: „Tak vy popíráte, že Čína těm bateriím vládne?“ Nepopírám. Vládne. Dvě baterie ze tří — u té starší míry čtyři z pěti — jsou opravdu čínské. To je pořád drtivá převaha, o kterou se má cenu bát a o které má smysl mluvit. Evropa na téhle jedné ruce visí a je to problém.

Právě proto je to přesazení tak zbytečné. Vezmete pravdu, která už tak stojí jako zeď, natřete ji na „devatenáct z dvaceti“ — a jediné, co se stane, je, že teď se dá ta zeď zbořit jedním odkazem na tabulku. Kdo z pravdy udělá o kousek větší pravdu, nedodá jí sílu. Dodá jí trhlinu.

Ještě dvě věty, které vezou jinam, než ukazují

Druhá věta týdne: Rusko si prý díky dění na Blízkém východě udrželo dvě vojenské základny v Sýrii. Zní to jako „všechno při starém, pevnost stojí“. Papíry říkají něco jiného. V srpnu se po roce a půl jednání podepsalo memorandum, které tu situaci nekonzervuje, nýbrž obrací: civilní části přístavu i letiště přecházejí pod syrskou správu a vojenské části se mají do tří měsíců proměnit v jakási společná výcviková místa — na syrských podmínkách. Rusové tam můžou zůstat, to ano. Ale ten výhodný pronájem, který si kdysi schválili doma v parlamentu, padá. To není „udrželi si základny“. To je „směli zůstat jako podnájemníci, když se změní zámek u dveří“. Rozdíl mezi pánem domu a podnájemníkem zná každý, kdo někdy platil nájem.

A třetí: americký vyjednavač Witkoff prý oznámil cestu do Moskvy a pak z obav o bezpečnost couvl. Obavy tam skutečně byly — to je to pravé jádro, které nesmím zamlčet. Jenže se týkaly Kyjeva, ne Moskvy. Do Moskvy se v sobotu jelo a přes tři hodiny jednalo. To, co viselo na vlásku a málem se zrušilo, byla nedělní cesta do Kyjeva — kvůli dennímu bombardování a zásahu, který tam pár dní předtím padl. Nakonec se jelo i tam, po příslibu, že se útoky na hlavní města po dobu jednání pozastaví. Pan doktor prohodil dvě zastávky téhož výletu. Malá výměna — a najednou to vypadá, jako by se americký vyjednavač bál Ruska cestou za Rusy. Přesně obráceně, než jak to bylo.

Proč tenhle týden pořád zavání

A tady, přátelé, je ta věc, kvůli které tuhle glosu vůbec píšu. Já vám na začátku poctivě řekl: tento týden se nelhalo. Nula nepravd. A přesto ze snůšky pořád zavání pukavec.

Jak to? No právě takhle. Nejúčinnější pukavec není ten, který má uvnitř zkažené vejce. Ten poznáte na dálku a vyhodíte ho. Nejúčinnější je ten, který má uvnitř vejce úplně čerstvé — jen položené o polici výš, do cizí přihrádky. Devadesát procent z mlýna vydané za devadesát procent z pekárny. Podnájem vydaný za pevnost. Kyjev vydaný za Moskvu.

Ani jednou se nesáhlo po lži. Pokaždé se jen sáhlo po pravdivém čísle a přendalo se do vedlejší přihrádky, kde vypadá strašidelněji. A strach, jak víme, je jediné zboží, které zákazník kupuje tím ochotněji, čím víc ho bolí.

Takže dnes žádné vysvědčení s pětkou. Dnes je to čtyřka s hvězdičkou: milý žáku, úlohu jsi počítal správně, ale výsledek jsi opsal do špatné kolonky. A protože se z té kolonky čte nahlas desetitisícům lidí, musí to někdo přečíst i s tou poznámkou po straně.

To děláme my tady. Zadarmo, bez strašení a bez pytle mouky, který by se vydával za pekárnu.

Zítra ráno zase u světla, přátelé.

— Váš doktor Pukavec